Rok se s rokem opět sešel a nastal den na Betlémské světlo.
Všichni jsme se shromáždili v klubovně a naše milovaná vedoucí Ješi přinesla Betlémské světlo ve speciální lucerně.
Jak už to každoročně bývá, světlo se zapálilo v jeskynní kapli v Betlémě a letadlem se přepravilo do Vídně. Odtud bylo rozvezeno vlaky a jinými dopravními prostředky do celé Evropy a i za hranice světadílu. Světlo totiž bývá symbolem naděje a přátelství.
Se zapálenými lucerničkami, hudebními nástroji a dobrou náladou jsme se přesunuli do pečovatelského domu sídlícího hned vedle klubovny. Na každém jeho patře jsme zazpívali koledy. Obešli jsme všechny byty a přinášeli radost tamějším obyvatelům Naší hudební posilou na kytaru byla Pepčina kamarádka Terka, co nám nabídla svou pomoc.
Po pečovatelském domě následoval další úkol – přesunout se na náměstí a zde rozdávat světélko návštěvníkům tržiště.
Ti, co nás očekávali, už byli připraveni se svými lucernami. A pokud si ale chtěli světlo vzít, a neměli jak, darovali jsme jim alespoň darovali sklenici se svíčkou.
Pobyli jsme tam až do poledne. Poté jsme se rozloučili a každý se vydal domů slavit vánoční svátky.
Den jsme si užili parádně, jen do příště by to chtělo špetku sněhové pokrývky.
