DEN PRVNÍ
Tábor začal srazem v neděli ráno na autobusovém nádraží v Novém Jičíně. Mezitím se v našem nedalekém skladu vytahovali věci potřebné k postavení tábořiště, bohužel vše se nám nevlezlo a museli jsme jet několikrát než jsme vše odvozili. Věci od našich účastníků zabrali opravdu hodně místa. Po cestě autobusem a dlouhé procházce jsme konečně dorazili na tábořiště. Hned jsme vyrazili pro naše věci, plachty, tyče, atd. pod kopec. Někteří museli ten krpál vyjít i vícekrát, ale nakonec jsme zvládli všechno vynést nahoru na tábořiště. Díky pomoci našeho kamaráda který svým autem vyvezl většinu těžkých beden jsme mohli začít stavět. Postavili jsme dvě tee-pee, latrínu, sprchu a jídelnu, po tom všem jsme se mohli už všichni nastěhovat a chystat zahajovací oheň. Večer se konal první večerní nástup v krojích u táboráku. A v noci už proběhly první hlídky.
DEN DRUHÝ
Druhý den už byl klasický táborový. Vzbudila nás píšťálka, Vítek zakřičel budíček, a už jsme museli vyběhnout a byla rozcvička, následovala hygiena, snídaně, bodování stanů a ranní nástup. Po ranním nástupu začala první etapovka, která nás přenesla do období starého Řecka. Po válce byly děti rozděleny na tři rody bojující o cenné zdroje s cílem znovu vystavět svá města. Toto téma se dozvěděli díky scénce, kterou někteří vedoucí znamenitě zahráli. Děti musely vyprostit svou duši ze spárů podsvětí. Běhali do lesa a nacházeli překlad šifry napsané v řecké abecedě, díky které se mohli vrátit do světa živých. Jakmile se snědl výborný oběd a skončil odpolední klid, v němž byl první bufet, nastala druhá etapovka. V této etapovce se týmy snažily rozluštit záludné šifry, díky kterým si pak mohli vyrobit kostýmy a šperky z antické doby. Zde se uplatnila prostěradla, která si děti měly přivézt z domu k batikování.V druhém odpoledním programu se rody vydaly prozkoumávat okolní území pomocí mapy a buzoly. Dostaly se až na nedalekou rozhlednu Miloňovou, ze které šel vidět náš tábor. Večer u ohně si pak děti poslechly něco o antickém divadle a báji o králi Mínosovi.
DEN TŘETÍ
Úterý bylo kvůli dešti komplikovanější, ale nakonec si děti užily jak seznamovací hry, tak výrobu nosítek, které se velice povedly, bohužel nosítkový závod se kvůli dešti musel odložit. Mezitím si děti vytvořily erby svých klanů. Po obědě a odpoledním klidu nastal program rozdělený na dvě části. V první polovině si děti zkoušely řešit různě obtížné situace a v té druhé se zase dozvěděly něco z historie českého skautingu. Poté jsme posbírali dřevo, abychom rozdělali oheň pod sprchou a mohli se všichni umýt ve sprše, která i přes déšť byla velmi příjemná. K večeru jsme se všichni sešli u kluků v teepee, kde jsme si s nekonečnou baterkou vyrobenou z rybářského navijáku a dynama od kola každý postupně točili a tím produkovali světlo. Kdo měl baterku tak řekl co se mu na táboře líbí nebo nelíbí a poslal ji dál. Následovala hra „Znáte své vedoucí“, která spočívala v tom, kolik toho děti ví o svých vedoucích. Po hře už byl každý unavený, takže se šlo spát.
DEN ČTVRTÝ
Ve středu po snídani a ranním nástupu proběhla během prvního dopoledního programu šifrovací hra od Poky, při které se ukázalo kdo dával pozor na schůzkách a naučil se šifry. Následovaly zálesácké programy, v nichž si děti vyzkoušely postavení přístřešku s Matym, rozdělávání a následné maskování ohně s Vítkem, nouzovou zdravovědu s Danem a práci s mapou a buzolou s Eliškou.
Po obědě a odpoledním klidu, ve kterém jsme se věnovali jak deskovým hrám, tak běhání po lese, nastal program, ve kterém si děti měly udělat svačinu. Hadíky z těsta a tzatziki, tradiční řecký dip. K večeru si pak děti mohly vybít veškerý jejich vztek na vedoucí ve hře bizoni, kde je musely skolit a vytáhnout po mokré trávě do kopce. Dětem se to moc líbilo, vedoucím tak moc ne. Protože některé menší děti chtěly dřív večerku, tak se jim to splnilo a tak se pro ně večerka posunula místo deseti na devět večer, samozřejmě s pohádkou od Elišky, na tu se nesmí zapomenout. Na starší se ale taky nezapomnělo. Všem se vzaly všechny baterky a mobily, zůstaly jen dva které byly vypnuté, a dostali nekonečnou baterku. K tomu dostali ještě pěnové meče na případnou sebeobranu. S tímto vybavením šli na Miloňovu rozhlednu, kde si měli udělat selfie a vrátit se zpátky. Taková menší stezka odvahy, po které si všichni zasloužili pořádný spánek.
DEN PÁTY
Čtvrteční den byl sychravý, ale i přesto se děti do programu vrhly s nadšením. První odpolední program začal netradičkama, každý vedoucí si pro děti připravil stanoviště s netradiční disciplínou například hod sandálem, skok za vítězný oblouk, lov na múzu atd. Poté děti obcházely stanoviště a plnily úkoly. Po svačině následovala olympiáda uskutečněna na počest velkého Caesara, kde si každý našel svou disciplínu. Někomu se zalíbila páka, někomu naopak šerm. Celá olympiáda byla zakončena maratonem, který děti krásně zvládly. Na oběd bylo úžasné kari, na kterém si celý tábor pochutnal. V odpoledním klidu přišel zasloužený oddych po náročném dopoledním programu….a večer se skládaly sliby. Nejprve svůj slib před zraky vedení oddílu složila vlčata a světlušky.
Citace z deníku malé světlušky: „Skládání světluškovského slibu na táboře bylo dojemné a významné. Představovalo to spojení mezi námi světluškami. Když jsme stáli na místě v lese za táborem ve tmě, Dan a Maty drželi vlajku a petrolejové lampy na zemi vytvářely tajemnou atmosféru. Mé srdce mi bilo rychleji a rychleji. Dan mi řekl, abych přistoupila blíž a položila levou ruku na vlajku. Ten okamžik byl plný respektu a vážnosti. Cítila jsem, že skládání slibu je důležitý krok k tomu, abych se stala plnohodnotnou součástí našeho oddílu. Mé slova slibu byla plná odhodlání a nadšení. Když jsem je vyslovila, cítila jsem se spojená s těmi, kteří slib skládali přede mnou. Celý den mi připomněl, jak důležité je spolupracovat a být součástí něčeho většího. Pocity hrdosti, radosti a oddanosti mi zůstaly ještě dlouho poté, co jsem slova svého slibu vyslovila. Byl to nezapomenutelný okamžik, který mi utkvěl v paměti a posílil můj vztah k naší skautské komunitě.“
Po mladších se vedení oddílu přesunulo ke slavnostnímu slibovému ohni skautů a skautek. Honzík, Péťa, Klárka a Lucka, to byli ti 4, kterým patřil tento večer a oheň. Postupně po jednom předstoupili k vedení oddílu a řekli slova svého slibu. Stali se tímto součástí naší skautské rodiny.
Za odměnu jim a ostatním skautům byl oheň přístupný do zbytku večera a kdo už byl unavený tak šel spát.
DEN ŠESTÝ
Pátek ráno – BUDÍČEK!!! Po budíčku se již tradičně sbíralo zlato, následovala rozcvička, ranní hygiena, snídaně, bodování stanů a ranní nástup. Na nástupu se všichni dozvěděli, že je čeká velký výlet. Ještě před výletem k nám do tábořiště zavítal ježíšek s tím, že si každý z nás mohl splnit jedno přání. Na papírek jsme si napsali přání s podpisem a vložili ho do tajemného ešusu. Jakmile byl ešus plný začalo se losovat, všichni si vytáhli jeden papírek na kterém bylo přání a to dotyčnému museli splnit. Padlo spoustu zajímavých přání. Např. sluha na 24h, čokoládový dort, plyšová kočka atd.. Po svačině zazářil Kryštof a jeho lesní golf, kde si každý ověřil svůj cit a přesnost.
Následovalo nabalení se na výlet, každý si vzal pláštěnku, batoh, pití, svačinu a jídlo na společný oběd. Rozdělili jsme se na starší a mladší a mohlo se vyrazit.
Starší se pod vedením Vítka, Fifiho a Ivči vydali přes kopce a louky do Velkých Karlovic, kde jsme si zašli do místní samoobsluhy. Po nákupu jsme došli na rovnější místo v kopci, kde jsme si udělali oběd v podobě fazolí s chlebem. Komu to nestačilo tak se mohl dojíst chlebem s nutelou. Najedli jsme se a pokračovali v přecházení kopce, na kterém si udělali jídlo. Šli jsme po cestě ze svahu, kde se naskytl krásný výhled do údolí. Vrátili jsme se do Velkých Karlovic a po malé oklice jsme se vrátili do tábořiště. Při cestě jsme hráli hry počasí, kolíček a na začátku cesty každý dostal krabičku sirek, kterou měl vyměnit za co nejlepší věc. Díky tomu se podařilo Péťovi dostat až ke třem koutoučům a svinovacímu metru.
Mladší se vypravili za doprovodu Hanči, Kryštofa a Elišky k vodní nádrži Horní Bečva. I přes to, že jsme šli první část celou dobu z kopce a nazpátek jsme to museli vyjít znovu navrch, jsme trasu ušli celkem bez problému.Celkový okruh měl kolem 10 km. Po cestě jsme hráli hru s kolíčkem a hru přírodní katastrofy. U vodní nádrže jsme si na vařiči udělali oběd, odpočinuli si a následně jsme se protáhli na workoutovém hřišti. Po cestě zpátky jsme našli kešku a když už nám docházely síly, tak jsme se posilnili různými lesními plody.
Po návratu z výletu jsme si udělali špekáčky na ohni a byl večerní nástup. Na nástupu nám Dan představil Sunny, bývalou vedoucí oddílu, která nás přišla pozdravit. Po nástupu jsme měli oheň a zpívali jsme písničky, Sunny u toho hrála na kytaru.
DEN SEDMÝ
Sobota byla jeden z náročnějších dnů. Proto jsme se posilnili snídaní a vrhli se na to. První dopolední program byla předposlední etapa v podobě oblíbeného severu proti jihu.
Jako druhý dopolední program byl trošku méně záživnější ale potřebný úklid tábořiště a příprava na závěrečný táborový oheň. Příprava zahrnovala například opravení cesty pro auto aby nezapadlo, sbírání a natrhání chrastí, se kterým souvisela příprava závěrečného ohně, který byl opravdu obrovský. Po této opravdu náročné a vyčerpávající práci jsme si dali chutný oběd. Všichni jsme si dali zaslouženou pauzu v podobě prodlouženého odpoledního klidu během kterého byl i posledního bufet plný slev a výhodných nabídek.
Všichni si odpočinuli a nastala velká událost, neboli poslední rozhodující etapa. Cíl byl jasný, kdo bude mít první jedenáct bodů ve svých městech a vesnicích, vyhrál. Celé to bylo napínavé do poslední minuty, až nakonec byl mezi prvními dvěma týmy rozdíl pouze o jeden bod. Ale pořadí bylo jasné. Na prvním místě modří, na druhém červení a na třetím zelení. Všichni si to užili a přáli výhru modrému týmu. Každý tým pak dostal jeden lidský kompas v podobě Fifiho, Elišky nebo Kryštofa, který je měl dovést k jejich výhře z etapovky. Kompasy chvíli předtím schovali výhru někde v lese a byli jediní kdo znali jejich polohu. Podoba pokladů byly ty nejlepší sladkosti co si jen umíte představit.
Když děti snědly všechny sladkosti, oblékli jsme se do krojů, zazpívali si večerku, svěsili jsme vlajku a posadili se k ohništi, kde už na nás čekal závěrečný oheň. První se předávala ocenění s novými nášivkami pro vedoucí a taky trochu netradiční diplomy. Potom se vyhlašovalo celotáborové bodování, kdy si každý odnesl malou nebo velkou odměnu podle toho jak měl uklizeno. Následovalo zpívání se Sunny a nově i s Bertem, majitelem tábořiště, který nás přišel navštívit. Pak už jsme se jen uložili do spacáku a představovali si sprchu a teplou postel.
DEN OSMÝ
V neděli 6.8. jsme měli speciální plán, protože pršelo a byli jsme všichni dost unavení z předešlých dnů. Rozhodli jsme se, že si dáme o hodinu později budíček. Toto rozhodnutí se zdálo být správné, ale později se ukázalo, že mělo své nevýhody. Celý den pokračoval déšť a počasí bylo poměrně chladné.
Na snídani jsme se posilnili kuličkami s mlékem, abychom měli dostatek energie pro náročný den plný balení a organizace. Děti i vedoucí se snažili balit své osobní věci, ačkoliv nás brzdilo nepříznivé počasí. Věci jsme postupně přenášeli do jídelny, kde pršelo o něco méně.
Někteří z vedení mezitím pracovali na naložení všech stanů, vybavení a beden do dodávky. Ta dorazila přesně ve 12:00, což nám umožnilo začít s přesunem co nejdříve. Díky velké pomoci některých rodičů, kteří se rozhodli nám v tomto nepříjemném počasí pomoci, jsme se všichni nakonec vešli do osobních aut. Nikdo nemusel cestovat autobusem v tomto deštivém a škaredém počasí.
Po příjezdu na místo setkání v klubovně jsme děti postupně předávali rodičům. Vedoucí se postarali o vykládku všech věcí do skladu na Suvorovové ulici. Zmoklé věci jsme převezli k sušení do klubovny.
Více fotografií naleznete na našem oddílovém rajčeti: https://www.rajce.idnes.cz/nexilis/album/tabor-2023