1. den
Naše cesta započala na vlakovém nádraží v Novém Jičíně . Postupně, v průběhu dvaceti minut, přišli všichni účastníci, po rekonstrukci sbírali jsme přihlášky a kvůli situaci, která poslední měsíce je, jsme každému na místě změřili teploty. Když jsme se ujistili, že je vše v pořádku, nastoupili jsme na náhradní autobusovou dopravu směr Suchdol nad Odrou. Zde přibylo pár dalších dětí a vyrazili do Fulneku vlakem.
Cesta nám rychle ubíhala při povídání a najednou jsme byli v konečné stanici. Následoval výstup ve Fulneku, kde jsme vystřídali dopravní prostředky za vlastní nohy a do tábora jsme museli ujít několika kilometrovou cestu přes Děrné, tak, jako každý rok. Na tábořišti na nás čekal zbytek vedoucích a ostatní děti. Po krátkém oddechu se děti vrhli na stavení postelí a vybalování věcí v týpí nebo stanu. Doladili jsme poslední úpravy a vyrobili vše, co bylo třeba. Například semafory na všechny latríny, mosty k ohništi a na vedlejší louku.
Následoval oběd od Martina a Vítka, česnekačka. Po jídle už na nás čekal program. Soutěže mezi vedoucími, holčičí obsazení proti klučičímu, u kterých se mohlo u Sázení probíhalo v podobě sladkostí, soutěžní disciplíny byly například: jezení citronu či melounu, pití vody, hamoun, zatloukání hřebíků. Ovšem největší zábava byla aktivita s papírovými čepicemi a vajíčky.
Následně byla rychlá svačinka v podobě melounu. Poté se nanosilo dříví a uskutečnil se první letošní táborový oheň. U toho jsme si spolu se Želi a Pepčou zazpívali pár písní a na zpestření nálady se hrála naše oblíbená hra městečko Palermo.
2. den
Druhý den bylo ranní probuzení velmi klidné a příjemné, protože výjimečně nebyla rozcvička. Na snídani jsme měli chleba s paštikou a po ní následovaly čtyři workshopy, každý zaměřený na jinou činnost. Deskovky s Poky, vaření se Želi, opékání hadíků na ohni v týpí s Martinem a Vítkem a vytváření obálek s Dejvem na Facebookovou zeď. Na tu potom po celou dobu tábora mohli všichni někomu napsat reakci a nebo jen nějakou pochvalu. Po workshopech následoval oběd, byla smetanová omáčka s nudlemi, která byla zpestřena šmoulí barvou. Po obědě byl polední klid. Poté byl úvod do etapovky, letošní téma bylo cesta kolem světa. Čtyři multi milionáři v podobě našich vedoucí se hádá, kdo má větší bohatství. Nakonec se vsadí, kdo rychleji obletí svět a vyberou si na to osvědčené týmy lidí z místního tábora. Úkol byl jasný – týmy musely dojít až ke kostelu v Děrném, kde jsme všichni podepsali smlouvy se svým zaměstnavatelem. Zpráva však byla jak se patří zašifrovaná. Po návratu do tábora měly skupinky za úkol si vytvořit svou vlajku, která je bude reprezentovat po celý tábor, a pojmenovat se. Vše bylo řádně ohodnoceno. Na večeři byl pro každého připravený hotdog. A protože bylo stále morko z náhlých dešťů a louka byla příliš kluzká, tak jsme pro děti připravili pár her pro děti. Jako první byl kvíz Znáte své vedoucí připravené v týpí. Pak se i vedoucích mohl kdokoli ptát na to, co ho zajímalo.
3.den
Ráno byla naše první rozcvička, na které nás bohužel skoro všechny popíchaly vosy. Avšak náš skvělý a pohotový zdravotník Dan rychle zasáhl a o všechny se dobře postaral. Na snídani byly tvarohové, makové a i jablečné záviny s kakaem. Následovalo bodování stanů a ranní nástup, kde se řekl program na celý den. První dopolední program pro všechny, až na kuchyňku, byla příprava dřeva a laviček na první oficiální táborový oheň. Poté byly klasické táborové hry, jako například trojnožka a Buldog. Na oběd byla fazolová polévka a růžové lívanečky. V poledním klidu se konečně otevřel bufet vedený Kryštofem. Odpoledne jsme měli taky první etapu v jiné zemi, v Brazílii. Cíl: složit co nejrychleji brazilskou vlajku jejíž části se získávaly v různých minihrách u vedoucích. Kryštof měl vytváření hory z kamení, u Pepči se všichni snažili co nejvíce napodobit škrabošku a ta byla potom zvlášť ohodnocena. U Poky se museli vytvořit hned čtyři věty, každá v jiném jazyce, Vítek se zase staral o fotbálek. Po svačině se hrály živé piškvorky s Kryštofem, které vypadaly na první pohled chaoticky, ale opak byl pravdou. A protože nikdo nevypadal moc unaveně, dali jsme si na louce pořádnou ragbiovku. Po hře dostali děti za úkol vytvořit malé skupinky a po družinách vytvořit scénky na téma reklama na táboře. Večer nás čekal první zahajovací táborový oheň. U něho se do řad podrádců přidali Ivča s Mariánem a vedoucí Maty se stal zástupcem vedoucího oddílu. Pak následovala série scének, co si pro nás připravili děti. Mezi nimi se vždy zazpívalo pár písní na zvýšení napětí a taky nechybělo městečko Palermo.
4. den
4. den jsme začli budíčkem v 7 hodin a rozcvičkou jako obvykle. Po rozcvičce jsme šli na výbornou na snídani, na kterou byly kuličky s mlíkem. K nim samozřejmě nechyběl teplý čaj, ideální pro chladnější rána. Potom jsme pokračovali bodováním stanů a nástupem. Pak následovala opičí dráha připravená Pepčou, Kryštofem a Davem, kde si děti vylosovaly nějaké postížení. Podle něho se taky rozdělili do týmů tak, aby v každěm byly všechny postižení. Slepí, bez ruk, bez noh a němí si museli navzájem pomáhat. Museli dohromady, jako tým, zvládnout dráhu plnou každodenních překážek pro nemocné lidi. Nakonec pro ty nejrychlejší byla připravena sladká odměna. Na svačinu byla připravená tatranka. Po svačině byla etapovka. Naši milionáři nás pozvali do své nově koupené země, Austrálie, ale zatímco oni letěli svým tryskáčem, ostatní si museli sehnat benzín na letadlo 2. třídy. Po přistání jim byly sděleny informace, musíte ulovit co nejvíce klokanů pomocí svých dvou koulí. Ty klokana paralyzují na 20 vteřin a v tu chvíli máte čas ho zabalit do sítě a odtáhnout na své území. Úkol se zdál být celkem lehký, ale vedoucí jako klokani se nedali tak snadno chytit. Po etapě jsme ale zjistili nemilou novinku. Naši milionáři zkrachovali a veškerý majetek a dokonce i je samotné koupil katarský šejk, Babula Hamula Babbi. A díky sepsaným smlouvám se otroky stali i naše týmy. Těď jejich cíl nebyl co nejrychleji obletět svět, ale vyplatit svůj dluh, sebe a i zchudlé milionáře. Na oběd byla čočková polévka a kuře na paprice a v poledním klidu další bufet s Kryštofem a Dejvem. Po obědě šli děti chystat dřevo do sprch, aby se mohli po válení v trávě během etapovky řádně osprchovat. Pro ty umyté zbyl čas na hraní ringa, deskovek nebo zpívání spolu s kytarami. Na svačinu bylo jablko. Sprchování zabralo však i tak oba dva odpolední programy. Potom jsme šli na večeři, na kterou byl chléb s marmeládou. Večer jsme pokračovali nástupem a večerní hrou, ragbiovkou, co nikdy neomrzí. Po té byla hygiena a děti šly rovnou spát.
mezinoční den
Uprostřed noci, kolem jedné ráno, se celý tábor vzbudil budíčkem v podobě zvuku motorové pily, co měl Dan v rukách. A tak začal zrychlený den v podobě Slunko nevyšlo. Rychlá rozcvička byla jen jako několik koleček kolem stanů. Snídaně nebyla moc uspokojivá stejně jako všechny další jídla tohoto něco jako dne, protože to byly hodně hodně malé porce. Jako první jednohubky s marmeládou a čaj po lžičkách. Jen zrychlené vyvěšení vlajky a program, protony a teorie spadnutí meteoritu. Oběd, polévka po lžičkách. Odpolední aktivity bylo hraní evoluce s Danem a tetry s Matym. Večerní jídlo byly dvě nudle s grankem. Den byl zakončený táborovým ohněm, kde se vše objasnilo. Dětem bylo sděleno, že toto byla zkouška, jak by reagovali v krizových situacích, a že se nejednalo o žádnou etapovku. Rychloden trval jen hodinu a půl uprostřed noci, a proto byl ráno posunutý budíček o hodinu později.
5. den
5. den tábora začal rozcvičkou jako každý den. Tu měl na starosti Dave. Následovala snídaně, oblíbený chleba se sýrem, do kterého se všichni pustili a musel se ještě domazávat. Dřív než bylo po snídani, se všichni vrhli na své stany, aby doladili úklid a nabrali co možná nejvíc bodů na ranním budováním. První dopolední program začal oblíbenou aktivitou a to netradičními disciplínami. Bylo jich celkem 13 a v nich si mohly děti porovnat síly, vědomosti, zkušenosti a vysloužit si diplomy. Někdy však k výhře stačilo pouhé štěstí. Konečně po náročných aktivitách přišla chvíle klidu v podobě oběda a odpoledního klidu, co vlastně bylo na oběd? Šišky s mákem! Jídlo, které všichni milují. S plnými žaludky jsme se snažili trávit odpolední klid v klidu a pohodě, někde ve stínu na dece při hraní deskovek. Odpolední klid se blíží ke konci a začíná první odpolední program, na který se muselo kvůli špatnému počasí dlouho čekat. Byly to lodičky. Všichni jsme se vydali na ně na místní rybník, pořádně se vyblbli nejen při jejich řízení, ale i při koupání v chladné vodě. Na svačinu už na nás čekal jogurt a po svačině následovala etapovka Rusko, která změřila síly všech členů týmu jak v rychlosti, tak ve fyzické síle. Běhalo se ve vodě, plulo na lodích k ostrůvku na rybníku a zase zpět pro indicie. Děti si sáhli na hranice svých sil. Večeře na sebe nenechala dlouho čekat a chleba ve vajíčku s kečupem byl zasloužená odměna pro hladové žaludky. Večerní sport pro dnešek oblíbená ragbijovka a Partička, kterou děti doslova milují, nemohla lépe zakončit už tak dokonalý táborový den.
6. den
Ráno bylo stejné, budíček, rozcvička, snídaně jako chleba s paštikou. Bodování stanů a ranní nástup s popisem celého dne. dopolední program byl plný her. Trojnožka, buldog, ragbiovka a další. Po svačinové tatrance jsme dodělávali lavičky k ohništi, a protože začalo být horko, tak jsme i část programu strávili v potoku na pěkném ochlazení. Oběd, nudlovka a kuře na kari, oba dva chody moc vynikající.
První odpolední program byla etapa s našim milovaným šejkem a jeho věrným a nemotorným otrokem Tondou. Museli jsme pro vůdce vyrobit nosítka, protože jeho už byla opotřebované. Ale šejkovi se ani jedny nelíbily. Proto je nechal všechny zapálit a děti s nimi měli uběhnout trasu. Před koncem etapy byla ještě svačina, meloun, a na jejím konci se ze čtyř týmů staly jen dva. Na večeři byla ovesná kaše, na tu tak akorát přijela Soňa a vedoucí Sunny. Večer se konal táborový oheň na jejich přivítání se spoustou písní a her.
7. den
Sedmý den bývá klasicky neděle, je klidnější, bez rozcviček a budíček bývá o hodinu později. Ani letos to nebyla výjimka. Na snídani chutné müsli s mlékem, ranní budování nástup. Dopoledne jsme si nejdříve vyráběly hůlky s Pepčou ze živého dřeva a po svačině, meloun, se program vystřídal na etapovku z Kazachstánu. Vítek si pro nás připravil bahenní zápasy v ringu. Z každého týmu byli zvolení mladší a starší kluci i holky a boje mohli začít. Výsledky byly málem nerozhodné, tak se všichni snažili. Ale taky byl každý po tom špinavý. Děti proto zůstaly tak dalších 30 minut ve vodě, aby špínu ze sebe sundali. Špenátová polévka a rizoto na oběd a jako sladkou tečku doplněné bufetem. Odpoledne bylo velké horko, a protože obyčejně přijíždí rodiče, což letos kvůli situaci nemohli, bylo vše postaveno na klidnější vlně. A to doslova. Druhé půlce dne vládly lodičky křížené se sprchou. Kdo měl hlad, skočil si pro horalku. Někteří chtěli ale radši zůstat ve stínu na dece, hrát na kytaru nebo deskovky. Program byl jednoduše volnoběh. Chleba s paštikou a marmeládou jako večeře a do tmy se hrála Partičkovská Party se Sunny.
8.den
Ráno jsme se vzbudili a zjistili jsme, že zmizel Dejv ze svého stanu. že ho někdo unesl. Tak začala hned ráno etapa VTH s tématem Mexika s cílem Dejva najít a přivést zpět do tábora. Čtyři vedoucí jeli dvěma auty napřed zkontrolovat cestu od nebezpečných útočníků a my ostatní šli pěšky. Na výpravu jsme si vzali zásoby vody, svačinu, tatranku a jablko, snídani jsme měli každý v ruce. Kvůli rychlému odchodu jsme ani neměli ranní bodování nebo nástup, hlavní byl pro nás v tu chvíli Dejv. Po cestě jsme potkávali šipky, které nás zavedly přímo až k němu. Dejv byl svázaný provazy u pomníku nedaleko Lukavce. Dan nám pak k pomníku přivezl oběd, což byl chleba s paštikou. Na zpáteční cestě jsme si zahráli ještě nějaké hry a Želi s dalšími holkami si posbírali kytice, které v tábořišti daly hned do vázy. Dokonce jsme si ochočili žabku Miloše, které jsme udělali krásný domeček. Po návratu jsme se naučili stavět přístřešky s Matym. Ten nám dal hodně rad a vychytávek, ty jsme pak samozřejmě využili. Koupání pod Kryštofovým vedením a pak večeře. Taky jsme hráli jogaball. Večer nás navštívili známé české hvězdy a ty nám udělaly parádní koncert na louce. Náš šejk však musel být centrem pozornosti, proto byly ostatní, i ochranka, oblečení do igelitů. Aby neměli žádnou pozornost. Dokonce nás navštívil i místní soused, co se s náma pobavil. Pak bylo už ale pozdě a nejvyšší čas jít spát.
9.den
Ráno se vůbec nemění, všechno jde ve starých kolejích. Jen ode dneška platí i ranní Kryfari. Tímto způsobem mohou týmy z VTH ještě rychleji splatit dluh, protože sbírají diamanty a zlato. Po nástupu byla hned etapovka od Pepči na téma Čína. Týmy musely potěšit císaře svými divadelními představeními o něm, jak je úžasný a co všechno už dokázal za svůj život. Každá skupina to pojala po svém a rada musela dlouho rozhodovat o vítězi, ale konečný hlas měl přece jenom císař. Pak svačinka a ringoturnaj, co trval až do oběda. Všichni se před obědem samozřejmě zchladili po pobíhání v potoce. Polední klid s bufetem se rychlostí blesku přehoupnul na program od Vítka, vyrábění vodních mlýnku do potoka. Všechny vypadají nádherně, jen bohužel některé kvůli nízké vodě nefungovaly úplně správně. Pak ale po svačině jsme dostali neuvěřitelné informace. Máme jít spát mimo tábořiště a postavit si přístřešek z čerstvě nabitých informací. na sbalení jsme měli pouze 45 minut a pak jsme se rozdělili na holky a kluky a vyrazili jsme každý vlastní cestou. Skupinky ale měly téměř podobné smýšlení. Obě si postavily přístřešek, vykopali ohniště a následně zapálily oheň. Kluci si pekli pizzu a povídali si, holka opékali hadíky a zpívali písničky s kytarou. V noci se i skupinky na chvilku potkaly a hrali hry.
10.den
Dnešní ráno, pro nás nebylo zrovna klasické. Probudit se mimo tábor mělo však i své výhody. Třeba vstávat až kolem deváté hodiny. A rozcvičku si udělal jen ten, kdo opravdu hodně moc chtěl. Posnídali jsme rohlíky s nutelou a začali jsme si pomalu balit své věci. Museli jsme zamaskovat naše ohniště a zničit přístřešky, které jsme postavili včerejší odpoledne. Nic po nás nesmělo zůstat, mělo to vypadat, jakoby zde nikdo nespal, to byl náš cíl. Po návratu do tábořiště všichni chystali dřevo na táborák a v poledne se každý s chutí vrhl na připravené špagety od dejva a Kvasni, co přijela den před tím i s Emičkou a Julčou. V poledním klidu děti zaujalo kromě bufetu i hraní deskových her, hlavně BANG!. Potom však děti čekala nemilá zpráva. Musí se jít na nákup a pro vodu! Děti si sbalili batůžky, dostali pár instrukcí a seznam věcí, co mají koupit. A společně s dvoukolákem naložený prázdnými barely se vydali na cestu. Taky si měli koupit v obchodě něco na svačinu v peněžním limitu. Po nákupu dostal každý krátký zasloužený odpočinek u vody. Potom jsme se všichni vrhli na sbírání dřeva k táboráku, který nás čekal tentýž večer. Zazpívalo se pár písní, zahrálo městečko Palermo ve speciálním podání. Nevraždili totiž vrazi, ale samotný katani. Po náročném dni, se šlo brzo spát a to asi každý ocenil.
11.den
Ráno jsme se vzbudili a po snídani, na které byly kuličky s mlékem, a nástupu jsme hráli Sever proti Jihu. Když jsme se vrátili celí utahaní z lesa zpátky na tábořiště a dali si na svačinu banán, následovala etapová hra od Martina. Mongolsko. Pekli jsme maso v díře. Podle receptu jsme vykopali díru udělali velký společný oheň a v něm jsme ohřáli kameny. Z kuchyně jsme dostali maso, co jsme nakrájeli, okořenili a obalili v kopřivách. Vše jsme následně zabalili do pečícího papíru a spolu s kameny a trávou položili do díry. Vyrobili jsme komín, zasypali díru a nechali několik hodin péct. Mezitím byl pro nás připravený oběd. A po poledním klidu a bufetu se konaly závody na lodích pod kontrolou Dejva. Avšak místo závodů se spíš udávalo mnohonásobné potápění lodiček a jejich pasažérů. Když už byli všichni dostatečně mokří, šli jsme si vykopat svačinu z děr. U některých bylo ale maso připálené, u dalších zase rozkouskované a plné hlíny. Takže každý ještě dostal skutečnou svačinu. perník. Po svačině jsme si dali všichni poslední táborovou sprchu, deskovky jako třeba BANG! nebo Prší, nebo i zpívání se Želi a Pepčou. Večer večeře a zahráli jsme si ragbiovku a ragby. Po těchto hrách ještě zbylo hodně energie, a tak přibyla Party v Matyho podání a i nově zvolená aktivita, pohádka od vedoucích.
12.den
Ve 12. den tábora jsme se hned po snídani, na kterou byl rohlík s jogurtem, bodování a nástupu pořádně zapotili a zašpinili. Hráli jsme totiž Matyho speciální běhací hru Rally Dakar. Děti v týmech jako na etapovku běhali trasu určenou jen pro ty nejodvážnější. Stejně jako auta, museli ujet daný počet kol a mezi nimi se dopovat benzínem, v našem podání vodou. Po chvíli se k ridičům přidali i vedoucí a pravá zábava se mohla rozjet. Vítězové vyhráli jen s rozdílem jednoho kola a po svačince se šel připravovat poslední a slavnostní táborový oheň. Vítek s Ivčou šli ještě připravit slibový oheň pro ty, co skládali slibovou cestu na skauty nebo vlčata a světlušky. Na oběd pak byla fazolovka a kuře na kari. Polední klid a bufet byly opravdu hodně rychlé, protože pak přišla bouřa. Byla větší, než jsme čekali, a i když trvala jen tak hodinu, dokázala na další dva dny téměř pohltit most k latrínám a potok o hodně zvýšila. My jsme ale všechno zvládli v pořádku a aby nám nebyla zima, připravili jsme dřevo do kuchyně. Zde nám Želinka, Pepčou a Kvasňou udělali teplý pudink s hromadou ovoce. Když bylo vše skutečně zahnáno, byla pro všechny připravená táborová třináctka. Ta vyzkoušela každého v jeho znalostech historie, přírody, v šifrách nebo i hvězdách. Pak večeře a Partička s Kryštofem a pohádka. sport žádný nebyl kvůli mokru. Jak skončila Párty, všichni už oslibovaní skauti se vydali ke slibovému ohni, který byl připravený pro Elišku, jedinou úspěšnou, teď již plnohodnotnou, skautku. Po návratu všech byla už jen večerní hygiena a večerka.
14. den
Budíček byl posunutý o hodinu později a dokonce nebyla ani rozcvička. Na poslední snídani byly kuličky s mlékem a po nich si všichni začali balit své věci, uklízet odpadky ve stanech a v týpí. Své zavazadla si všichni odnesli do jidelny, ať je potom nehledají někde po táboře. Pro děti si začali přijíždět rodiče kolem deváté hodiny autama a tábor se začal postupně vyprazdňovat. Nakonec zůstali v tábořišti už jen vedoucí, co se postarali o zbytek věcí. Odvezli odpad na skládku, domyli použité nádobí, sbalili si i svoje věci a uklidili umývárnu s latrínami. Nakonec předali tábořiště dalšímu oddílu, co měl tábor po nás. Proto jsme taky letos nic nebourali hned po čtrnácti dnech. Tento tábor jsme si všichni moc užili a i přes pár zakolísání, a dnešní situaci, jsme ho zvládli na výbornou.
15. den
byl poslední celý den na táboře a po snídani, chleba s paštikou a marmeládou, bylo spíše klidnější dopoledne. První program měla pro nás připravená Pepča. Skupiny byly rozdělené na přání dětí, na holky a kluky. Každý tým dostal vajíčko a důležité bylo, aby se nerozbilo, když se pustí z několikametrové výšky ze stromu. Použít se mohlo téměř cokoli, aby byl úkol splněn. Po rychlé svačince proběhla aktivita od Želi. ta zase byla založená na vzájemné důvěře a iukii a porozumění ostatním na táboře. Psali jsme, co všechnoiukiiihtatních víme, vzx coájemně jsme dali ostatním napít, bylo chození poslepu, dokonce byl i pád důvěry. Tím si prošli všichni, i Dejv, co právě odjížděl. Pro něj to k takové rozloučeníx s táborem a s námi všemi. Ještě před obědem zbylo trochu času, tak byla fitka s Poky. Oběd, polední klid a úsxcplně poslední bufet, který se celý rozprodal akcí 2+1 zdarma. Odpoledne nás čekala taky další poslední věc a to etapovka. Skupiny měly necelých 45 minut na hned několik vedlejších aktivit, které jim mohly získat mince, zlato nebo diamanty, vše seřazené podle náročnosti. Jezení smažených kobylek, hrabání se ve zbytcích, losování mixu na snězení, běhání s vodou a mnoho dalších miniher. A aby zvýšili týmy svoje šance na výhru, otevřel se po chvíli i Poker s Matym, ten po každých 10 minutách zvýšil možnost výhry. Všichni toho okamžitě začali využívat, ale často vyhrával bank než samotní hráči. To tak bývá ale skoro vždycky. Jakmile vypršel čas, posčítali se body za získáné bohatství a za země a určil se vítěz celého VTH. Poklady za první a druhé místo ale byly schované mimo tábor, proto si týmy museli vybojovat nápovědy k jeho nalezení. Sladkou odměnu, co poklady skrývaly, si zasloužil po čtrnácti dnech úplně každý. Večeře byla kvůli závěru tábora posunutá, čekala na nás rýže na sladko s ovocem, grankem, cukr a skořicí. Nakonec nebyl žádný sport, ale závěrečný oheň. U něho se rozdaly diplomy za táborovou třináctku, za celotáborové bodování každý dostal odměnu podle svého výběru, od plyšáků po sešity nebo baterky. zpívaly se písničky, a to ve velkém. Taky každý účastník napsal anonymně plusy a mínusy tohoto tábora. Večerka byla posunutá a každý mohl dělat cokoli chtěl.
16. den
nás čekalo ranní sbalení věcí a děti odjely domů. My jsme na tábořiti byli až do odpoledne abychom jej mohli předat jesenické družině, která po nás týden tábořila.
Psali: Želi, Poky, Pepča, Vítek, Martin, Kryštof, Maty & Dan